Meziprostor 2024: Téměř všichni pospolu aneb ve stínu Gazy

Druhý červencový víkend jsem se vydal už podesáté na Meziprostor – setkání mezi nebe a podzemím. Sice píši recenzi o festu, ale hned na začátek se přiznávám, je to pro mě vždycky hlavně o setkání s přáteli. Na tuto akci se sjíždí lidi z různých koutů světa (Kolumbie, Švédsko/Kurdistán,...) no a taky samozřejmě různých koutů republiky. Takže vždycky ocením, že se tak všichni jednou za rok sejdeme, protože já samozřejmě nemám moc času nejenom zaletět si do Bogoty, ale ani zajet si k Třinci nebo do Hradce. Takže je super, že je místo, kde se všichni vidíme a posedíme u piva, bigbeatu a třeba i nějakého toho slova Božího (i když z úst některých lidí může být spíš otravné, žejo).

Tak pojďme k tomu bigbeatu. Přiznám se, že poslední roky čím dál hůř pozoruji nějakou koncepci hudebního programu. Ale u Meziprostoru to není vůbec naškodu, naopak. Sice už si na tomto festu asi neposlechnu ty největší hitovky, které jsem tu za posledních 10 let objevil (jako jsou SIKSA, Bouchací šrouby, Vole nebo třeba H¥€NXXX - mimochodem jediné vystoupení kdy jsem viděl, že nějaký pan domácí odpojil během koncertu kapele hudební aparát, a byl to bez prdele fakt Boží zážitek). Ale pravdou je, že si poslední roky v hudebním programu asi najde to své opravdu každý. Zatímco u nás v kraji už několik let bigbeaťáci kydají na fest Beseda u bigbeatu, že už tam není žádný bigbeat (a podle mě je to pravda, jen na rozdíl od bigbeaťáků si myslím, že je to dobře), na Meziprostoru vedle sebe můžeš v lineupu najít vedle DROM i Ivana Hlase. A i když to na plakátě nebo webu může vypadat různě, na místě to kupodivu funguje a má to své kouzlo (ano, i Ivan Hlas trio jem nakonec v určité rovině ocenil).

A co teda za mě nejvíc zafungovalo?

Důvodem, proč přijet na fest už ve čtvrtek byli určitě Protimluv. Já věděl, že screamo/hc ve které hraje Lukáš Ferenc (ex 1613 / Gagarin, atd.) je dobré, ale že tohle dokáže člověka opravdu rozsekat na atomy, jsem netušil. Určitě velkou roli hrál i zvuk na malé scéně v Podloubí, který byl letos až na výjímky opravdu dobrý (vy kteří jste navštívili meziprostor v minulosti - opravdu nekecám).

V pátek se měl program částečně přesunout i na velké podium na nádvoří. Ale zapršelo a zvukaře poslali domů, takže se veškeré koncerty zase přesunuli do podloubí – tohle to rozhodně považuji za zásah shůry, který celému festu hudebně pomohl. A já si tak opravdu mohl užít Mutanti hledaj východisko a Drom. A to jak si to dávali kytaristi z Drom už jsem popravdě dlouho nezažil (ano přiznávám, těch koncertů za rok zase tolik nenavštívím od doby co mám doma pět děcek). Takže "Tady Bůh není / nikdo to neví…" ale psst!

V sobotu nepršelo, zvukaři zůstali a program se přesunul na hlavní stage na Nádvoří – přikládám to tomu, že jsme se na ranním duchovním slovu na den málo modlili. Hele jako na jednu stranu, o Meziprostoru se říká, že je to křesťanský festival (a já si myslím že to už i minimálně pár posledních ročníků i platí) a ono je celkem křesťanské dávat lidem novou a novou šanci. A tak ji dostali i místní zvukaři (i když zaslechl jsem, že už naposledy), kteří jako obvykle nezklamali. Již dřív zmíněného Ivana Hlase ještě nazvučit uměli. S některými jinými kapelami už to bylo horší. Ale zase je pravda, že člověk alespoň zažije některé věci, co by jinde zažil jen stěží. Opravdu jsem si užil když zvukař pokřikoval na Tomáše Tkáče z něco něco, že mu ven neleze elektrická kytara a ten mu odvětil, že to bude asi tím, že zrovna hraje na basu :-​ )

Jinak byl pro mě největším sobotním hudebním zážitkem asi popovídat si s Rafałem Marciniakem, který se ten večer objevil na Nádvoří, jak jim to hraje s Degens (jen škoda že ne na Meziprostoru, asi si na jejich koncert do toho Brna budu opravdu muset někdy zajet). Ale já už vám to říkal na začátku, když já si jezdím na Skalákův mlýn hlavně popovídat.

Ještě jsem záměrně vynechal jednu kapelu. Meziprostor pro mě začal letos už o týden dřív, když jsem se vydal na koncert do Slavičína, kde hrála DINYA – tedy lidi, které můžete na festu pravidelně potkávat. Pokud se budeme bavit o samotném koncertu, byl skvělý, DINYA má nově bubeníka Juru (Kronstadt) což ještě umocňuje Jumperovu živelnost na pódiu a HAW_gigs umí ve Slavíčíně vytvořit opravdu neskutečný zvuk (mimochodem DINYA na meziprostoru zaskočili v pátek v podloubí za kapelu Body Package která onemocněla a bylo to taky skvělé vystoupení - jen se mi to těžko srovnává po tom zvukovém zážitku od HAW_gigs). Ale kdo zná DINYA tak ví, že takhle kapela není jen o hudbě. Tak jako Meziprostor není akce jen o koncertech. A tak se značná část naší debaty ve Slavičíně točila kolem zjištění, že na Skalákově mlýně zrušili diskusi s čechopalestinkou Lamis Khalilovou (což není v současném Česku nic netypického – o to víc oceňuji média jako jsou Deník Alarm, kteří lidem jako je Lamis dávají hlas v českém veřejném prostoru – najděte si jejich podcast Kolaps z konce června). Tohle byla rozhodně věc, která některé z nás nemohla nenechat v klidu. Honila se nám hlavou už před samotným Meziprostorem a provázela nás následně celý festival kde proběhla snad stovka rozhovorů na tohle téma (a některé hodně bolely). A už to, že o tom teď píši asi vypovídá o tom, že to v některých z nás zůstalo i po jeho skončení…

Ne, meziprostor byl jako celek určitě skvělý, tak jako obvykle. Meziprostor pořádají skvělí a různorodí lidé, kteří už tou různorodostí vytváří malý zázrak. Tématem letošního ročníku bylo Pospolu a na festivalu dostávali prostor lidé z různých menšin ve skvělých přednáškách. Ale všichni jsme se na něm letos sejít nemohli…

To ale rozhodně neznamená, že na mlýně nebyly hlasy všech či za všechny (bez výjimky, bezpodmínečně, a bez jakéhokoliv ale…). Jedním takovým hlasem byla rozhodně Eliška Geislerová, která vedla nedělní bohoslužbu u rybníka. Hodně lid určitě nadchnul DnB doprovod celé bohoslužby dýdžeje Scratchyho. Mě ale v hlavě utkvěla hlavně Eliščina slova. Už dlouho jsem nebyl v kostele, ale popravdě, kdyby mívala Eliška bohoslužby někde za rohem, asi by se ze mě po letech zase stal pravidelný nedělní kostelní účastník. Tak bych to všechno mohl zakočit jejímy slovy:

"My, co se máme rádi, ty nás máš rád a spojuješ nás.

My, co se nemáme rádi, tys nás zavolal, svolal dohromady, povolal, abychom zde byli pospolu."

Tento článek bych rád věnoval všem civilním obětem vražedného izraelského útoku na uprchlický tábor v Gaze, který se odehrál 3. den festivalu meziprostor - 13. 7. 2024. Při tomto útoku přišlo o život nejméně 71 lidí a 298 jich bylo zraněno. Jejich jména, příběhy a hlas neznáme…

Autor: Vassil

Foto: Tysil