VÁNOČNÍ ZAMYŠLENÍ NAD CHLÉVEM

Autor: Eduarda Heczkova

Připravil - Vassil

Fotky - Facebook E.H.

Někteří z nás prožívají Vánoce spíše materiálně (jako například pisatel těchto řádků), jiní zase tradičně či duchovně, třeba při rozjímání ve svých vyhřátých domovech (i když možná s jedním svetrem navíc a topením staženým na nižší stupně). Málokdo z nás ale asi prožívá vánoce tak jako je prožili Ježíš či jeho nejbližší ve chlévě v Betlémě.
Edu Heczkovou možná někteří z vás poznali na festivale Meziprostor, který od samého počátku spolupořádá. Eda žila nějakou dobu na ulici mezi lidmi bez domova. Později se z ní stala farářka se svou farností, ale tu jí její církev před pár lety vzala. O své "ovečky", mezi které patří stále lidé bez domova, se stará dále, ale už k mimo církev. Eda pobírá invalidní důchod, bydlí se svou rodinou v malé chatičce na okraji Prahy, kterou si zateplili starými dekami, a hlídají s manželem (vysokoškolským učitelem v důchodu) stavby, aby se nějak uživili. Myslím si, že Eda je tomu, co zažívala Ježíšova rodina v betlémě, mnohem blíž než většina z nás. A proto jsem rád, že nám Eda napsala vánoční kázání/zamyšlení. (Vassil)

"I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou." (Lukáš 2,7)

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,
chtěla bych se dnes spolu s vámi trochu více zamyslet nad chlévem. Nad tím, ve kterém se narodil Pán Ježíš, nad tím, který je v našich srdcích, pokud tam nepustíme Pána Ježíše, i nad tím, který je ve světě, který Pána Ježíše nepřijímá.
Jak jsme slyšeli, Panna Maria porodila Ježíše v chlévě, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. Všimněte si, že tam není napsáno, že by v Betlémě už žádné místo pod střechou nebylo, nýbrž že pro chudou těhotnou ženskou přivandrovalou z nějakého Nazareta a pro jejího muže se místo pod střechou nenašlo. To je totiž veliký rozdíl. Neboť je docela pravděpodobné, že pro bohaté lidi, kteří by měli dost peněz na zaplacení, by se místo našlo. To máte jako s bytovou situací v naší republice. Podle sčítání lidí, bytů a domů v roce 2001 je u nás 540 327 volných bytů... A přitom mnoho lidí žije na ulici, protože prý pro ně není místa. Ale mnoho z těch neobývaných bytů jejich majitelé za velké peníze pronajímají cizincům. Taková tedy byla situace tehdy a taková je i dnes, za těch 2000 let jsme moc nepokročili.

Tedy Panna Maria porodila Ježíše v chlévě. Z textu není jasné, zda jí alespoň ten chlév někdo nabídl na pár nocí k přespání, anebo zda prostě viděla chlév a řekla si – někde to dítě porodit musím, a prostě se tam s Josefem utábořili či jak bychom dnes řekli, zasquotovali. Každopádně Boží Syn, Ježíš Kristus, Pán pánů a Král králů, se narodil jako bezdomovec, protože se pro Něj nenašlo místo pod střechou.

Jak vidíme, tak už odmalička to neměl lehké, už odmalička na vlastní kůži poznával těžkosti chudoby a sociálního vyloučení. Proto, že je Boží Syn, Láska sama, a také proto, co již odmalička prožíval, má zvláštní pochopení a zvláštní zálibu v těch, kdo jsou na tom v jakémkoli ohledu špatně, v těch, kteří jakýmkoli způsobem trpí – nemocných, chudých, opuštěných, opomíjených, opovrhovaných, v lumpech... A i když ten vůl a osel, o nichž se zpívá v koledách, že zahřívali Ježíška, se přímo v Bibli nevyskytují, Ježíš má zálibu v těch, o nichž druzí říkají: to je ale vůl, nebo: to je ale osel.

A za další:
Ježíš si oblíbil chlév. Vždyť chlév to byl, v němž se narodil. Chlév to byl, jež ho přijal pod svou střechu. V pořádném domě se pro něj místo nenašlo. A stejně je to i dnes. Člověk, který se o sobě domnívá, že je dobrý, že nehřeší, že nepotřebuje odpuštění, takový člověk Pána Ježíše do svého srdce nepřijme. Tak zase Pán Ježíš směřuje do chlévů. Ano, jen takový člověk, který si je vědom své hříšnosti, který si je vědom, že jeho srdce je takovým chlívkem, kde se nachází spousta nečistoty – hrubosti, nelásky, neodpuštění, smilstva, sobectví, závisti, nestřídmosti... každý ať si do tohoto výčtu přidá své hříchy, tedy jen takový člověk, který si uvědomí pravý stav svého srdce, do něj může Pána Ježíše pustit. A když to udělá, když Pána Ježíše do svého srdce pustí, Pán Ježíš začne ten chlívek přeměňovat v příbytek Boží. Víte, co je zajímavé? V Matoušově evangeliu ve 2. kapitole, 11. verši čteme o třech mudrcích, kteří se přišli poklonit Ježíši, toto: "Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu." Ano, o chlévě se zde hovoří jako o domě. Ježíš jakoby ho svou přítomností proměnil, posvětil, takže neútulný a smradlavý chlév tři mudrci už vnímali jako dům. A stejně to touží udělat Pán Ježíš s chlévky našich srdcí. Proměnit je v příbytky Boží...

A to samé touží Pán Ježíš učinit se světem. Touží proměnit ten chlév plný násilí, zbraní, zloby, vykořisťování, zbídačování, touží proměnit tento chlév ve svůj dům. Touží proměnit ho v Boží království. K tomu je však třeba, aby Jej svět přijal. Protože bez Něj se do pořádku nedá. Bez Něj se bude stále dál plácat v násilí, v mamonu, v neodpuštění... Člověk sám, bez Boží pomoci, i když má sebekrásnější ideály, je proti té už dávno rozjeté mašinérii zla bezmocný. Jak je psáno v žalmu 127.: "Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný." (Ž 127,1). To neznamená, že bychom měli složit ruce do klína a čekat, že vše za nás udělá Bůh. Naopak, Ježíš nás celým svým životem vybízí k aktivitám pro druhé, pro Lásku, pro spravedlnost. Ale je třeba si uvědomit, že bez Něj to prostě nejde. Pustit do své činnosti, do svých aktivit, Pána Ježíše. S Jeho Láskou, s Jeho spravedlností, s Jeho moudrostí. A nechat se Jím vést správnými cestami, nechat si Jím ukazovat, co máme dělat, aby bylo na světě lépe, a to pro všechny.

Bratři a sestry, milí přátelé,
nenechme Pána Ježíše čekat přede dveřmi. Pusťme Ho do chlévů našich srdcí i do chléva tohoto světa a staňme se tak účastnými na velkolepé proměně světa v Boží království. Amen.

Modleme se:
Hospodine, náš laskavý, milosrdný, milující Otče! Chválíme a velebíme Tě za Tvou tvořící a spasitelnou Lásku. Za Tvou Lásku, z níž jsi stvořil celý vesmír, v něm planetu Zemi a na ní lidičky. Za Tvou Lásku, v níž sis nás zamiloval už na úplném začátku. Za Tvou Lásku, s níž ses procházel s prvními lidmi v zahradách ráje. Za Tvou Lásku, s níž si padlého člověka znovu a znovu hledal a znovu a znovu pozvedal k sobě a znovu a znovu hledáš a znovu a znovu k sobě pozvedáš. A chválíme a velebíme Tě, Otče náš laskavý, milosrdný a milující, hlavně za Tvého Syna, našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista, v němž je naše spása, v němž je náš život. Pane Ježíši Kriste, děkujeme Ti, žes přišel k nám na zem v těle člověka a narodil ses jako bezbranné dítě, dokonce jako bezdomovec, protože se pro tebe nenašlo místo pod střechou, jen v chlévě. Prosíme Tě, abys nám odpustil, že tak často pro Tebe neotevíráme ani chlívky našich srdcí. Prosíme Tě, Pane, dej nám odvahu Tě do našich srdcí pustit a víru, že z nich uděláš své krásné příbytky. Dej nám též odvahu spolu s Tebou zápasit Láskou o proměnu dnešního světa ve Tvé království.

Amen.